Z historie pevnosti Königstein

Historie pevnosti Königstein začíná kdysi ve dvanáctém století, kdy se tady stavěly kamenné hradby. První písemná zpráva se našla na dekretu krále Václava I. z roku 1233, kde se píše o purkrabím hradu Gebhardu vom Stein. České království v období středověku vlastnilo toto místo a Hornolužická hraniční listina potvrzená Václavem I. přesně vymezuje hranice mezi Děčínským územím, Míšeňskou nížinou a slovanskou Horní Lužicí. Pod kontrolou zemí Koruny české byl, jinak na zmíněných třech krajích nezávislý, Königstein používán jako severní obchodní cesta a po zboření tvrze v Jílovém se odtud kontrolovalo i jižní území.

K významným událostem pevnosti rozhodně patřil rok 1359, kdy zde pobýval král Karel I. a v čase svého pobytu od pátého do devatenáctého srpna tady podepsal privileje pro zdejší lodní dopravu. Následujících padesát let znamenalo pro Königstein, ale i nedaleký Donín několikeré zastavení. Roku 1408 přechází Königstein do majetku šlechtického rodu Wettinů ze Saska, jako vyvrcholení dlouholetých sporů o Donín.

Na konci dubna 1459 ustanovila smlouva z Chebu česko saskou hranici a hraničním přechodem se stal Königstein. Posléze byla pevnost využívána jako vojenské sídlo kurfiřty a vévody. V roce 1516 založil vévoda Jiří Vousatý na Königsteinu Klášter chvály Mariina zázraku. Do kláštera se nastěhovali mniši celestýnského řádu, kteří zde zůstali jenom do roku 1524, protože vévoda zemřel a celé Sasko bylo zaměřeno evangelicky. Hradní opevnění začal rozšiřovat během let 1589 – 1597 (s výjimkou roku 1590) Christian I. von Sachsen. Poté byla pevnost Königstein skutečnou nejsilnější v Sasku, rovněž díky dobrému umístění a vysokým zdem z kamene. Další stavební etapa se uskutečnila v letech 1619 – 1681 a rovněž v 1694 – 1756.

Během let stavebních úprav vznikla například Stará kasárna, Střelecký obranný objekt, Vstupní budova s bránou, Stará zbrojnice, dělostřelecké baterie Jana Jiřího, Friedrichsburg. Ze zmiňovaného období stojí za zmínku Královský vinný sud s obřími rozměry, kam se vešlo takřka neskutečných 249 838 litrů. Povolaní bednáři stavěli obří sud v roce 1722 – 1725 ve sklepení Magdalenina hradu. Stavbu zadal Augustus II. Silný. V roce 1818 byl však sud odstraněn, i když v předešlých letech byl plněn vínem z Míšeňské oblasti.

Stavební ruch neustával ani v následujících letech. Rok 1631 byl rokem vzniku Janova sálu (později Nové zbrojnice), dále se proviantní sklad změnil na kasárna a proviant se skladoval v Magdalenině hradu, který byl pro tento účel přestavěn. Vznikla Klenotnice a poslední rozsáhlejší úprava z let 1870 – 1895 zahrnovala dělostřelecké stanoviště po celém obvodu pevnosti.

Generálporučík Michael Lorenz von Pirch velel pevnosti od roku 1753 a v srpnu 1813 se před branami odehrávala bitva o Krietzschwitz. Od října 1866 velel pevnosti Alexander von Rohrscheidt a posledním velitelem se tady stal podplukovník Heinicke. Pro pevnost byl vývoj dalekonosných děl na konci devatenáctého století již zbytečný.

V pevnosti byla rovněž úschovna státních rezerv a tajných archivů. Roku 1756 a roku 1813 se tady ukrýval drážďanský poklad a umělecké předměty. Pevnost vlastně nikdy nebyla užita ke svému účelu a byla vyhodnocena jako odstrašující příklad. Dobyl ji pouze tovaryšský kominík Sebastian Abratzky roku 1848, když zde uskutečnil horolezecký výstup o obtížnosti čtvrtého stupně po pískovcových skalách. Skalní štěrbina pro výstup byla po něm i pojmenována – Abratzkého komín.

Pevnost Königstein v roce 1830

Pevnost Königstein sloužila od roku 1591 do 1922 jako vězení. Stala se táborem válečných zajatců během obou světových válek a rovněž za prusko-francouzské války. První zdejší vězeň se jmenoval Nikolaus Krell, šlo o saského kurfiřta a kancléře, který si tady pobyl až do roku 1601. Mezi dalšími vězněnými byl například nejvyšší maršálek a saský kurfiřt Wolf Dietrich Graf von Beichlingen (1703 – 1709), lipský starosta Franz Conrad Romanus (1705 – 1746), saský ministr vlády Karl Heinrich Graf von Hoym (1734 – 1736 – spáchal v cele sebevraždu), karikaturista a malíř Thomas Theodor Heine, spisovatel a herec Frank Wedekind nebo francouzský generál Henri Giraud, který odtud provedl úspěšný útěk.

Po skončení druhé světové války využívala pevnost Königstein Rudá armáda jako lazaret a v letech 1949 – 1955 se využívala pro ústav k převýchově k výkonům trestu odsouzené mládeže a jiných mladistvých bez patřičného respektu k socialistické společnosti.

Od roku 1955 funguje pro turistické účely jako vojenský skanzen a dnes zde sídlí pobočka Vojenského historického muzea Bundeswehru Drážďany. O oblíbenosti svědčí několika milionová návštěvnost za dobu své existence.